***
Je Mikuláš. Dnes chodí andílci, čerti a jak jinak, i Mikuláš. Jsem v Břežanech u Vaška. Je to tam fain. Večer mám jet za Lídou. Slíbil jsem to...
Blíží se odjezd... Sedám do auta a ... Nic... Ani ťuk. Startér sice točí motorem, ale ten nechce naskočit. Co to je? Jsem rozzuřen k nepříčetnosti. Běhám kolem auta a nevím, co s tím... Chtělo by to mechanika. Ale ten tu není, takže jsem jen bezmocný.
Bratr se ozval posměšně, jako že mi asi něco chybí v motoru... Podívám se tam a opravdu. Není tam kabel od cívky... Proto to nejede. Nadávám a křičím a rodiče se nestačí divit. I Vašek se přišel podívat, co se děje? Takového mě nezná...
Po čtvrt hodině intenzivního proudu nadávek se objevil táta a držel ten kabel v ruce... Ale teď už jsem věděl, že jestli někam pojedu, něco se stane... A rozhodně ne mně...
***
Probouzím se druhý den ráno s vědomím, že jsem večer před tím děsně pil. Trochu mě bolí hlava, ale dá se to přežít. Jenom potřebuju v tuhle chvíli dostat něco do žaludku. Jídlo, krev, cokoli. Jo alkohol je příjemný jed...
Sbírám svoje tělo z postele a jdu do kuchyně. Jídlo v lednici mi obrací žaludek naruby. Potřebuju čerstvý vzduch. Vycházím ven a do plic nasávám chladný a příjemně čistý vesnický kyslík...
Co to je cítit? Hmmm... Maso... Slepice!
Malé baculaté slepičky. No to si dám... A Eva z nich pak může udělat třeba polívku... Sbíhají se mi sliny v puse... Hrozně se těším, až moje zuby proniknou do masa těch opeřenců a jejich krev se mi nahrne do úst... Chvilku ji budu převalovat po jazyku a pak tu slastnou tekutinu polknu. Cítím něco, co vypadá jako vzrušení. Ne sexuální, ale takové to primitivní vzrušení lovce, který si je jistý, že dostane co chce...
VRZ... a ticho... Vrátka u slepičárny zavrzaly a já se zastavil, jestli ten zvuk neprobudil někoho z rodiny. Ale zdá se, že je všechno OK...
Jeden krok... Podrážka na mé botě se zabořila do hlíny a směsi zrní, trávy a slepičinců. Cítím jejich dech. Mělké dýchání slepic, které bezstarostně spí...
Otvírám dveře a jsou tam. Jedna vedle druhé, navzájem se hřející slepičky. Jak krásně šťavnatě vypadají. Už mi sliny skoro tečou po bradě...
Otvírám klec, pro jednu rychle šáhnu, a než se stačí probudit, už je se mnou venku na slabém a mrazivém větříku. Kvolka... Ale spíš jako udiveně. Protože v tu chvíli jsem se jí zakousl pod křídlo, odkud jsem vteřinu před tím vytrhl peří. Přece nebudu sát takovou dobrůtku přes péřový filtr... Sál jsem z míst, kde jsem tušil srdíčko... Bohužel nemám moc zmáknutou anatomii kuřat, slepic a ani kohoutů, takže jsem jen sál to, co odtud teklo... Po předkrmu jsem slepičce usekl hlavičku a vydal se pro druhou...
***
Tři k snídani a zahnání hladu celkem stačily. Tělo se s nově nabytou energií vypořádealo se zbytky lihu celkem rychle a já se mohl brzy vydat na cestu k Lídě...
Po zbytek týdne už se nic nestalo...
***
Tl........ Tldl......... Tydytadatmdm dm.....
Zvoní mi mobil... Tři ráno... Bože, jak mě může někdo budit tak brzy... Po Vánocích rozbitá kilodváca a já se teď tahám sockou... No naprostá hrůza. A k tomu ten mobil...
Tl........ Tldl......... Tydytadatmdm dm..... A už zase...
Přijmout hovor...: „Jo...“, aspoň doufám, že jsem vydal nějaký zvuk...
„Je tu pro tebe úkol, Bobe...“, ach jo, to je ta kráska Azazel... Ona ví, že jí nic neodmítnu...
„Vteřinku, musím se probrat“, pokládám telefon na noční stolek a jdu k lednici. Otvírám jednu skleněnou lahvičku a dávám si jednu nulku. Docela jsem na ní dostal chuť... Zapíjím bé-pluskem a je mi hned líp... Oči už začínají vidět...
Sahám vedle a beru si banán...
„Hmmm?“ odpovídám s pusou plnou banánu...
„To není slušné, nechat dámu čekat...“ V hlase bylo slyšet pobavení. Podle mě ví, kolik je tu hodin.
„Dobře, jaký je to úkol? Docela jsem se celou dobu těšil, že se ozveš, ale nějak jsi na mě asi pozapomněla...“
„No to víš, že nezapomněla. Jenom ještě nebyla ta pravá chvíle... Kontaktuje tě náš člověk v bance... Tak se připrav, abys pak nebyl překvapený.“
No to je fain, takže zase nic konkrétního. Jenom další spekulace...
„Tak se měj. Sledujeme tě..“
No to je fain... Tak zase nic pořádnýho. Taky mi mohla poslat SMSku a ne mě teď budit. Po tý výživový bombě co jsem si teď dal, asi už dneska neusnu...
Tak a vím co udělám. Vezmu si fingovanou půjčku, aby se nikdo nedivil, kde jsem na to vzal a pořídím si feldu, nebo aspoň fáčko. Stodvácu už ne. A na plyn, abych to utáhl z normálního platu... Právě mi končí zkušebka a mám to za tři dny... Fain...
***
Kupuju červenýho draka. Na plyn, v celkem ucházejícím stavu.
V práci je to docela zábava. Lidičkové se rozčilujou, že máme šílený úroky. No nic. Začínám se soustředit na hledání svojí spojky. Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo. Nějak si asi neumím všímat. Snad se to časem poddá a já budu právoplatným členem společenství...
***
Už mám svoje podezření. Asi to bude ten hezký chlapec, který o sobě prohlašuje, že pro něj jezdí bratr... No jen pokud by byl teda jeden z nich adoptovanej...
No to asi ne, takže mám podezření i na homosexualitu. No proti té nic nemám...
Pak je tu jedna lehce silnější mladá dáma. Prý má i děti, ale o té toho už tolik nevím a ještě je na pořadu dne dívka tajemná jako zimní večer, při kterém se stane něco hrozného...
Peťa je ten typ, který rád vždy pomůže. Až moc rád. Neznám nikoho, jako jsem já. A on se mi dost podobá. Až na to, že je menší, drobnější, holky na něj dost letí, je kultivovaný...
Vlastně se mi až tak nepodobá...
No nic.
Zorka, jak zvláštní jméno. Příjemná společnice, ale na můj vkus někdy až moc veselá. Ne Veselá jako já, ale veselá povahou. Je prima, ale někdy mě z ní bolí hlava.
A ta třetí dívka z tajmného hradu v nočním pekle se jmenuje Romana. Také jedno z ménč obvyklých jmen. Důvěrně jí říkáme Romča. Je smyslná a nevázaná. Mám pocit, že jsem ji už viděl a dokonce jí znám.
Pekelná trojka...
***
Dostal jsem půjčenou knihu. Noční klub. Psal ji jeden člen. Upír, fujtajxl... Ale dobrá potrava pro mě... Celou jsem ji přečetl. No, sloh je docela dobrej a asi nikdy nebudu umět tak dobře psát, jako on. Ale to nevadí, protože já tu nejsem od toho, abych získal cenu za bestseller...
No píše to docela do budoucnosti. Poznávám pár jmen.
Proháním to počítačem a hodlám v tom najít nějaké souvislosti. Ty mrchy ozubený asi maj nějakou magickou kouli, protože tam píše o událostech, který se odehrajou teprve zítra...
Vydám se do podzemí...
***
V podzemí je hnusně. Beru s sebou Vaška. Lídě jsem něco nakecal, ale asi mi to nesežrala. Poslední dobou mě začíná štvát... Ale snad se to spraví...
Našli jsme Noční klub. Zbytky klubu... Tak sakra, ono je to fakt pravda. No po prohlídnutí toho co zbylo, se vydáváme na povrch...
Sháním nové knihy Kulhánka... Je tam víc pravdy, než by se někomu mohlo líbit. No uvidíme co s tím.
***
Fain. Naši lidi na to už přišli. Jsou to ty romské nepokoje. Ať žijí jejich „Špecifiká“... No ale co s tím? Utíkají do Kanady. OK, ať si jdou. Budeme jen rádi...
Během měsíce se vracej a zkoušej to do Anglie. Taky nic moc. Angláni nám nadávali do rasistů a sami pak dali na hranice policajty a trošku víc opálený lidi si do země vůbec nepouštěj...
To se cigošům samo sebou nelíbí...
V tuhle chvíli začíná akce Tma...
***
Vše v tichosti, ale rázně...
Tohle by řadovej nagramotnej cigán nevymyslel. Tak jak na to? Najdeme tu hlavu, která jim to poradila. Takže je to celkem jednoduchý. Ústí nad Labem a Most. Tam začali prní náznaky cestování. Jak se tomu říká? Podporová turistika? Asi jo...
***
Po cestě na sever naší matičky země české, dostáváme se do jádra romského sídliště Chánov. Je to tu útulně zařízeno. Hnusné kouty střídají ještě hnusnější. Černota kam se podíváš. No je to fain pocit, že tu jsem jen na návštěvě. Nemýlil jsem se. S Peťou navazujeme důvěrnější vztah, ale zatím naštěstí jen platonický.
Už máme i tip na našeho člověka, od kterého dostaneme informace na to, aby byla naše mise úspěšná. Abychom dostali do rukou mozek, který zamýšlí něco, co nám trošku uniká...
***
Tihle lidé jsou tak bojácní po pohledu na zoubky jako perličky. Ochotně mě navedli i na cestu přímo k Berkymu. A i slíbili, že se to od nich nedoví dřív, než k němu dorazíme.
Mám takový ten pocit, že za chvilku zazvoní zvoneček a malého chlapečka ve mě konečně pustíme ke stromečku s dárečky. Já a můj kufřík už se těšíme...
***
Žádné komentáře:
Okomentovat