Zdravím ty, co ještě vydrželi
Tuto povídku věnuji jedné motorkářce, která mi sem tam dělá společnost po večerech na chatu.
Někteří lidé opravdu překvapují...
Žena a stroj
Jednoválec vyje krajinou. Pouze lesní zvířata a ptáci jsou vyplašeni vysokým tónem výfuku, když dívčina jemná ruka zatahá za rukojeť plynu. Vyplašeně utíkají pryč od silnice a vzlétají vzhůru k obloze. V každé zatáčce se motocykl zmítá ze strany na stranu při snaze, udržet alespoň zbytky adheze. Pneumatiky už vzdaly i pískot a odevzdaně kloužou slidem po asfaltu.
Dívka v červenočerné kombinéze, která obepíná těsně její postavu, vypadá neuvěřitelně. Sedí na motorce a stehny objímá nádrž jako milence, kterého nechce pustit ze svého klína. Kombinace vibrací motoru, nerovnosti na silnici a tvrdých tlumičů jí dávají důkaz, že žije. Že tento okamžik není jen přelud.
Výfuky štěkají při každém pohybu nohy, kdy klape převodovka změnou rychlostního stupně.
Její dech se zrychluje, cítí pod sebou jeho. Poslušný stroj, který dělá přesně to, co ona chce, ve chvíli kdy to chce. Poslouchá jí na slovo. Cítí na prsou vlhko, záda se jí prohýbají a svaly na rukou pevně tisknou řidítka. Ovládá ho, jako by držela muže. Jako by pod ní sténal a chroptěl milenec, co se nikdy neunaví a dává jí další a další vlny rozkoše. Přilba jí masíruje šíji a je to, jako by do vlasů zajely milencovy prsty.
Musí přidat.
Spojka klapla s mechanickou přesností. Trýznění rozkroku o plechovou nádobu s benzínem se stupňuje. Nechce zastavit. Už nikdy. Upaluje dál letní krajinou a její milenec poslušně pracuje pod ní. Její ocelový kůň se neunavuje. Vzpíná se a žije vlastním životem. Ochotně ubírá a přidává tempo když ona chce. Již necítí pot jen na dekoltu, i na zádech již má krůpěje potu. Směs adrenalinu, chtíče a potřeby. Kéž by byl nějaký muž takový. Ale na to nemyslí. Nechává své tělo mučit dalšími ranami do podvozku stroje, nechává se opájet rychlostí, která jí dává ten pocit štěstí. Blíží se konec cesty a ona si není jistá, jestli už konec chce. Ještě chvíli se chce mazlit s hladkým lakem svého stroje. Objímat jeho štíhlé tělo. Hladit jeho křivky... Stroj je však jiného názoru...
Neúnavný milenec potřebuje napojit.
Dívka tedy zavelí a pod plexisklem přilby lze vytušit uspokojení. Živelné, sexuální, krásné...
Když motocykl zmlkl u stojanu a dívka si sundavá pokrývku hlavy, která jí chrání a nechává padnout své krásné vlasy na ramena, z jejího úsměvu je jasné, že v tuto chvíli je šťastně uspokojená.
Tato cesta byla cílem a ještě nekončí. Musí se ještě dostat zpátky. Mlsně se na svého oře podívala a mimoděk přejela jazykem přes vrchní ret...
Žádné komentáře:
Okomentovat