Dobrý večer všem, kteří ještě zachovávají přízeň tomuto pošahanému blogu.
Máme tu další ze série podivných povídek, které jsou psané technikou automatického psaní, kdy na začátku nevím, jak se bude tvořit příběh, kam se bude posunovat a jak to všechno dopadne.
Ať se vám to dobře čte
Tichá krajina leží pod vrstvou bílé peřiny, která zakryla všechnu hrůzu tohoto světa. Nikde se nic nehýbe. Jen ze stromů čas od času opadává námraza, držící se listů a jehličí. Neprostupné ticho nekazí téměř žádný zvuk. Na toto bohem dávno opuštěné míst doléhá pouze praskot dřeva, úpícího pod nánosy sněhu. V městském parku není nikdo. Na lavičkách leží sníh, cesty jsou neprohrnuté a vločku za vločkou zasypává trávník další sníh. Mrzne. Na nebi nesvítí slunce, je schované za mrakem, který ještě několik let neodejde. Palmy, neuvyklé na takové podnebí už shazují listy. Brzy zde nezbude ani památky po zeleni. Vše zasype sníh, padající z ocelově šedé oblohy.
V oknech mrakodrapů se nesvítí a tvoří se na nic námraza. Uvnitř se netopí, nebylo to nikdy potřeba a dneska to už vlastně ani nikomu nevadí. Není pro koho topit. Vraky aut jsou poházené po ulici, některé mají zotvírané dveře. Vypadají jako hračky, zasypané moučkovým cukrem na maminčině válu s cukrovím.
Několik domů je ještě cítit spáleninou, ale oheň už dávno nemá co živit, takže ocelové konstrukce dál ční do nebe. Brzy přijde noc a potom se město zahalí do tmy. Není odkud by přišla elektřina do veřejného osvětlení. Teploměr na hlavní ulici se zastavil na hodnotě -43,6°F. Velká zima. Od té doby se ale ještě ochladilo. Kdo nestihl odejít, ten leží pod vrstvou sněhu. Z většiny venku. Nízká teplota přišla znenadání, při evakuaci. Při místní vlhkosti vzduchu to byla pro řadu lidí konečná stanice téměř okamžitě. Pro zbytek, kteří nebyli zvyklí na takovéto podnebí a nikdy tady nepotřebovali kabáty, přišel konec o něco později. Ale byl neodvratitelný.
Stmívá se. Z dálky je vidět světlo. Malý plamen. Dvě postavy choulící se k sobě a chránící dítě před mrazem.
Jdou více na jih. V čistém sněhu zanechali dvoje stopy a teď si v jednom vraku auta udělali malý ohýnek. Aspoň na ně příliš nefouká.
Ona na něj hledí s úctou a vděkem, on se stará o blaho její, a jejich dítěte. Dnes mají dřeva dost, dnes nezmrznou. Podíval se na ní, okryl si šátek, kterým měl doteď chráněna ústa, políbil ji a podal čokoládovou tyčinku. Sám si dal sušené hovězí. Obchoďáky nikdo nehlídá a díky rychlému mrazu je nikdo nestihl vydrancovat. Zítra nabere zásoby a všichni tři poputují ještě níž. Třeba tam někdo přežil, třeba je tam tepleji.
Má za ně zodpovědnost a postará se o ně.
Ráno uvařil horký čaj a vyrazili dál, sami na cestě za lepší existencí, nesoucí si svou budoucnost v uzlíčku z hadrů. A jejich stopy pomalu zakrýval vítr...
Žádné komentáře:
Okomentovat