Dneska jsem se trochu opil a chytilo mě nějak básnění...
Chytit jsem ji za vlásky,
testosteron pumpuje,
hezky tvrdě, bez lásky,
požitkářství miluje...
Její kůže voní potem,
oči její rudé od pláče,
úd mám tvrdý jako totem,
tohle někdo odskáče...
City byly a už nejsou,
proč špatnosti se stávají,
cíl může se stát cestou,
štěstí už však nemají...
Život žílou proudí stále,
dech rychle syčí prostorem,
mají oba pocit krále,
proč miluje se s netvorem?
Stále drtí její vlasy,
v pěsti svírá blondýnku,
v mozku šeptaj hlasy,
výčitku má do vínku...
Kolikrát stane se to ještě,
kdo to vlastně jistě ví?
Proč drží je to jako kleště?
Tohle hrozné jiskření?
Otázky padají, odpovědi nejsou,
kdo vlastně slyšel by je chtěl...
Jen přes hezké chvíle se nesou,
proč mám tohle za úděl...
Plíce sípou, cigareta nocí praská,
kůže světlá září temnotou,
je snad tohle ta prokletá láska,
nebo okouzlen jsem nahotou...
