U této povídky jsem se hodně rozmýšlel, jestli ji publikovat a nebo ji nechat v propadlišti dějin. Je velmi osobní, je o mně. Je o oné Osobě. Rád píšu věci napřímo, ale zároveň v přirovnáních...
Náhled do mé temné duše...
Kraska a zvire
Poznali se na maskarnim plese, mel krasnou masku a ona byla sama za sebe. Prirozena, dokonala, jen par doplnky povysila svuj zjev na princeznu, kterou vsak ve skutecnosti byla. On, jako gentleman nikdy nechtel svou masku odlozit. Bal se totiz, co pod ni princezna uvidi. Mohla by se zaleknout a uz by ji nikdy nespatril. Rozhodl se, ze si masku ponecha. Vzdy, kdyz se videli, kdyz se potkali, tak si masku bral. I kdyz se puvodne domluvili, ze spolu byt nemohou, protoze jsou prilis rozdilni, tak po nejake dobe vyslo najevo, ze po sobe oba moc touzi.
Ubehlo neco casu a on si ji vazil cim dal tim vic. Respektoval co dela, uznaval jeji zajmy, jeji praci. Avsak maska mu nedovolila se k ni priblizit bliz. Rozhodl se tedy, ze masku odlozi. Povedel ji o svem zameru a ona nadsene souhlasila. Chtela pod masku nahlednout. Jednak proto, ze ji na nem hodne zalezelo, jednak ze zvedavosti.
Ten vecer se na odmaskovani dobre pripravil. Rekl ji o tom, jak vypada pod maskou. Rekl ji, ze pochopi, kdyz uz ho nikdy nebude chtit videt.
Po prekrasne veceri, kterou si chtel vzdy pamatovat, pro svou atmosferu, z duvodu pritomnosti sve princezny, si sedli na terasu a za svitu mesice se ji poprve ukazal.
Nebyl vyslovene priserny. Nebyl ani zrudny, jen byl temny, drsny. Uz to nebyl ten princ, ktereho poznala v masce.
Pritahovalo ji to. Nebala se, chtela mit vsechno to, co predstavoval a nechtela to nikdy opustit.
Fungovalo to. Boze, ono to fungovalo a bylo to neskutecne. Nemusi se skryvat, nemusi ze sebe delat neco jineho. Je tam on, temny rytir, milujici svou princeznu, ktera do jeho temnoty nosi svetlo a ona, krehka a krasna. Jsou stvoreni pro sebe. Vi to. Dava ji lasku, dava ji bezpeci. Tak jak nejlepe umi.
Ona si po case vsima toho, jak temny je. Zacina to v ni hlodat, zacina mit pochybnosti. On se odhalil, ukazal ji svou pravou tvar, protoze ji veril. Nevim jak se princezna rozhodne. Mozna udelal chybu a mel si ponechat masku laskaveho a krasneho prince, nepoustet tu temnotu ven. Znovu nebyt sam sebou, ale byt takovy, jak se od nej ocekavalo a jak se ocekava. Kdo mu poradi? Co je spravne? A jak dopadne tenhle pribeh?
Bohužel nemám pokračování této povídky, které mi poslala ona Osoba. Je to škoda, bylo by zajímavé si přečíst, jak člověk změní názor... Moje temná strana je silnější a silnější
Žádné komentáře:
Okomentovat