je ráno

Dobré dopoledne.

Nejedná se o povídku, tudíž kdo nechcete, nečtěte to

Úspěch: Dnes ráno jsem vstal a roztáhl závěsy. Poprvé po třech týdnech. Světlo mi asi pomohlo. Chystám se do práce.

Zamyšlení nad aktuálním stavem... Jak začít? 

Prostě to sem vyklepnu: Zhruba před čtyřmi měsíci jsem se dal dohromady s jednou slečnou. Ač jsem se tomu bránil, protože jsem věděl, že to s ní nebude jednoduché, padl jsem do toho přímo po hlavě. Zkoušel jsem se obětovat pro její štěstí, vycházel jí vstříc a začala mi přerůstat přes hlavu.

Tak jsem ji usadil. A od té doby všechno špatně. I když jsem zpátky na tom samém levelu, že bych ji snesl modré znebe, ona už to necítí. Zarazil jsem ji do bláta a ona z něj už nedokázala vstát. Co s tím teď? Ta doba, kdy jsme k sobě patřili, byla skvělá. Nevím jestli k sobě ještě patříme a nebo ne. Raději jí ani nekoukám na její prostor, drásá mi to nervy. 

Jak jsem pochopil, jde hlavně o čas. Nemůžu za ní jezdit každý den. Ale ona potřebuje dohled, potřebuje aby s ní stále někdo byl, nebo dělá sebezničující píčoviny. Nedokáže být natolik zodpovědná, že by si vyrazila do města sama a neudělala u toho nějakou hloupost. Buď alkohol a nebo teď naposledy i drogy...

Když s ní jdou kamarádi, hlídá se. Nechce se před nimi shodit. Vůbec, vždy jí hodně záleží na názoru kamarádů víc, než na tom vlastním.

Ale když je sama, když jde do města do klubu si zatancovat, tak mozek přepne do režimu off.

Ale abych neházel špínu jen na druhou stranu. I já mám svý chyby. Například jsem v minulém vztahu utnul všechny svoje koníčky. No to byla teda blbost. Uznávám.
A jsem moc klidný. Naučil jsem se emoce držet pod pokličkou. A mám jen dva stavy. Moc vstřícný a nebo moc arogantní. Nevím na kterou stranu se přiklonit. 

Pořád tomu dávám šanci, i když ona už asi ne. Jsem jiný, ale pracuju na sobě. Po pěti letech jsem začal hubnout, začal jsem znovu tancovat. Od příštího týdne startuju v místním fitness. Dokonce jsem otevřel stránky s modou, ale tam budu potřebovat ještě nějaké konzultace.

Nejhorší na tom všem je, že tu holku mám moc rád a záleží mi na jejím štěstí.

A když už to vypadá, že je definitivně konec, tak se ozve... Totální psycho...

Jdu raději makat...

Zítra tu bude zase další povídka, psaná pro ní. Odteď jí budu nazývat "Osobou".