***
Přišla ONA, smyslná Azazel. Krásné rty se rozevřely a v nich tak bílé a svůdné špičáky.
Její ústa se blížila k mým a na okamžik se lehce dotkla zoubky mých rtů. Ta slonová kost, ten kus smrtící dýky rozrazil jemnou strukturu kůže chránící moje ústa před nezvanými hosty. Teplá krev zaplnila ten otvor v hlavě, kterým se všichni krmí. Přes zuby přetékal vodopád krve, tvořil víry a jezy, byl tak horký a chutnal tolik kovově. Oba jsme sáli mou krev a byl to neuvěřitelný pocit extáze, co nás naplňovalo. Pak se mne znocnila. Byl to pocit rovnající se explozi.
***
Probouzím se na zadním sedadle svého mercedesu kdesi v Pustině za městem. Je zase den. Kolem dokola chodí samí pracanti a s horečnatým výrazem v očích pořád něco plejí, sází, ale i tak zde nic neroste.
Na sobě mám jenom prostěradlo a to je celé od divné krve. Po čuchu poznávám upíří.
Co se to se mnou dělo po tom, co jsme opustili bazén? To už mi asi nikdo nepoví, ale já se to dozvím. Jenom tuším, že to nebude nic příjemného...
***
Pomalu dojíždím na zámek a už z dálky vidím, že se něco stalo. Jedno křídlo leží v prachu a popelu. Po zahradě se válí hordy upírů v maskáčích a sluhové je uklízejí na jednu hromadu. Pokaždé, když jich je dost na sobě, tak na ně míří UV lampu a hromádka za pár okamžiků shoří a rozpadne se.
Vůz parkuji na trávníku a vbíhám dovnitř. Všude samí upíři. A pak, že se sem nedostanou. Pokud někam může jeden, je možné, že se tam dostane i druhý.
Zatím jsem neviděl ani jednoho z našich. Ale co způsobilo, že po tak rozsáhlé bitvě nemáme žádné ztráty?
No je fakt, že tady něco smrdí. A to doslova. Nedělalo se mi z toho dobře. Už vím, jak jsme to dokázali. Byl to plyn. Plyn, ve kterém bylo obsažené stříbro. Oni se prostě otrávili jako krysy.
Tady nejsem moc platný...
***
Jedu domů...
***
„Rasové nepokoje se dotkly slovenska. Po několikadenním protestu slovenských Romů byl týden završen vloupáním a rabovánm v obchodech. Rodiny braly alkohol, cigarety a sladkosti. Prý nemají co jíst...“ tak toto jsem slyšel při návratu domů. Konkiewicz asi našel způsob jak se dostat do Druhého světa a náš zmatek využil pro další strategii. Už nám začíná svítat o co mu jde. Chce otevřenou válku a když se mu to nepovedlo v čechách, tak to zkouší víc na východ. Vrhnu se do práce a pokusím se zjistit, co se dá...
***
O „našich“ nemám žádné zprávy. Někam zmizeli. A jak jsem se já dostal odtamtud?
***
Silvestr. Zabili malou holku ve vesničce. Dostal jsem poslem echo. Už se na mě těší tři stovky podezřelých. Tak z toho jdou na mě mrákoty. Vůbec se mi to nechce řešit. S Lídou už to nejenomže neskřípe, už to asi nadobro zamrzlo. Mám za sebou dokvalifikaci a čeká mě maturita. Nic moc vyhlídky. V práci mě to nebaví a mám takový divný a rezignovaný období. Ani Peťa nic o „našich“ neví. Abych se přiznal, nezáleží mi na nikom tak, jako na Azazel...
***
Dnes jsem poprvé byl nevěrný tak, jak by se to nemělo dělat. Dnes jsem byl nevěrný plánovaně. Cíleně jsem šel za Romanou a pozval jí do břežan. Večer se vydařil nad očekávání. Zítra pojedeme znovu. Je krásně bez zábran. Asi bych ji dokázal milovat, ale ona možná mě ne. Prý nemá nikdy jen jednoho. Je mi to docela líto, ale smířil jsem se s tím rychle. Večery s ní jsou velmi regenerační na mojí chmurnou mysl.
***
Romča je v nějaké depresi a tak Peťa přivedl jinou kamarádku. Monika...
Monika je dost zvláštní. Je vyzývavá a zároveň dost cudná. Po noci se mnou zůstává pannou a já jsem přesto dost uspokojen.
***
Musím si dávat pozor, abych neudělal nějakou hloupost. Pár dalších kolegyň nebylo proti sblížení a já se tedy sblížil. Jenomže ony nechtěly pouze vztah „Only sex“, kdežto já nemůžu nic jiného.
***
Dnes jdeme poprvé do čajovny za Peťou. Má tam mít nějakou kamarádku. Jdeme z večírku naší banky. Peťa už má trochu napito. Romče, aniž bych si to uvědomil, jen lámu srdce, protože si ji nevšímám. Je tam nový objekt a má tak krásné boty s ještě hezčí náplní. Ta dívka je velmi sexy a uvědomuji si, že ji asi znám. Povědomě voní a nebrání se příliš mým dotekům.
Po pár doušcích kouře z vodní dýmky se osměluji a políbím ji. Vášnivě mi odpovídá. Pokud by souhlasila, asi bych se tam s ní před všemi v té tmě spojil. Místa tam na to bylo dost a tma také byla příjrmně nepropustná. Sobecky jsem počkal, až všichni odejdou a zůstali jsme jen my tři. Já, Ona a Peťa. Je to přece jeho známá a jeho dárek pro mě. I tak mi ale svou svěřenku nechtěl nechat napospas, abych jí neublížil víc, než je třeba. Ale oproti všem předpokladům to ona si mě ovázala kolem prstu. Ona držela v ruce všechny trumfy a to ona mohla trhat otěžemi.
Peťu jsme odvezli domů. Dostalo se mu ode mě vášnivého polibku jako poděkování za jeho dar. Noc jsme s Nelly strávili před jejím domem v autě na ulici. Byla to noc plná kouzel. Od té chvíle vím, kdo mě to navštívil v pokoji pro hosta...
***
Konkiewicz se stáhl zpět do čech. Ten proklatý Ivan. Čeští cikáni se začínají bouřit. Ekoteroristi vystrkují první růžky. Vláda pomalu neví kam dřív. Ekonomika krachuje.
Ale já mám v tuhle chvíli za úkol najít vraha té holčičky. Už se dělají testy DNA a DNK, ale i když vzali všechny muže od sedmnácti výš, tak nikoho nevypátrali.
Pomalu ale jistě přestávám stíhat...
***
Dostal jsem se do policejní databáze a tam našel to, co jsem hledal. Ta holka u sebe měla něco, co holky dostávají jenom od milenců. Dostala prstýnek. Neměla ho dlouho. Maximálně tak dva tři dny před silvestrem. Prsten byl zlatý a dost masivní. Moc se nehodil pro tak malou holku.
Otlačenina po prstýnku už sice byla patrná, ale kůže pod ním ještě neustoupila tomu kusu kovu.
Od koho jenom ten prstýnek mohla tak malá holka dostat? Policajti pořád dělaj ty testy a tímhle se vůbec nezabývají. To jsou mi věci.
Nejdřív jsem proběhl městečko s fotkou. V jednom klenotnictví mi poradili, abych se zeptal v té zastavárně na rohu. Nečekal jsem, že to bude tak lehké. V bazaru mi řekli, že ho kupoval hodně mladej kluk. V tom případě je to bez komplikací, protože to musel být některý z té vesnicc. Nejspíš její spolužák...
***
Asi nějaký jiný našeptávač jim poradil zkusit i mladší kluky. Tím pádem nalezli toho, kdo to udělal...
***
Konkiewicz začíná znovu působit i na slovensku. Situace se pomalu, ale jistě stává neudržitelnou. Slovenští cikáni se pustili do rabování malých obchůdků a dělají to směle před televizními kamerami. Slováci vzali do rukou zbraně a jali se chránit svůj majetek. Slovenská policie už několikrát odvrátila boj na zbraně.
Nezávidím tomu, kdo na slovensku udržuje pořádek, stejně jako já v čechách...
***
Žádné komentáře:
Okomentovat