Motorkářka

Dlouho jsem nepsal pro svou Milou, tak dnes to napravím.

Vypil jsem něco whiskey, pojedl nějaký to maso s chlebem a teď je ten pravý čas napsat jí povídku na dobré spaní, kterou jí samozřejmě hned zavolám, abych si mohl poslechnout její malebný hlas.

Motorkářka

Je večer. Tmavý příkrov zahalil barevné listí, potupně stále visící na větvích stromů. Mlha se vkrádá pomalu do města a chlad zalézá pod nehty. Podzimní vánek honí po ulici smetí a čechrá vlasy dívce stojící s cigaretou na balkoně. Konec cigarety žhne a vypouští vlásek dýmu, který se kousek od nedopalku utrhne a nechá se unášet větrem dál od tohoto světa. Při každém potažení se konec rozzáří krásně rudou barvou a ona po chvilce vydechuje mocný proud klidu, složený z nikotinu a tabákové vůně.
Když se život cigarety nachýlil ke konci, odcvrnkla ho zkušeně dolů. Nedopalek se několikrát otočil ve vzduchu a potom dopadl někam dole do trávy.
Dívá se tento chladný večer do temnoty tohoto světa a nic neříká. Je jí dobře. Ale ke spokojenosti jí chybí jedna věc. Sebrala se a odešla do své ložnice. Chvilku stála ve dveřích a přemýšlela. Nakonec si sedla na okraj postele a svlékla si noční košilku. Její plná ňadra se zhoupla a zadeček v nohavičkových kalhotkách vytvaroval podle sebe matraci postele. Podprsenka, ponožky a nakonec i tílko, to všechno si na sebe vzala, než si navlékla jasně červenou koženou kombinézu. A nakonec vysoké, pevné boty. Do ruky helmu a dveře klaply.
Na temné chodbě září dlouhý paprsek z výtahové šachty. Po otevření dveří pojme bílá záře tu rudou postavu, jako by peklo přijmulo svého temného služebníka.
Cink, dveře výtahu se otevřely o několik pater níž a ona se vydala na ulici. Tam stojí její černočervený stroj. Nerezové, vyleštěné výfuky se lesknou v pouličním osvětlení a celý stroj tiše vyčkává, až dívka sevře její tělo mezi stehny. Upravila si své dlouhé, krásné a jemné vlasy. Hned potom vzala přilbu, srovnala si vycpávku a nasadila si ji na hlavu. Hned potom přehodila nohu přes studený stroj a klíčkem probudila k životu několik kontrolek na přístrojovém štítu. Ručičky rychlo a otáčkoměru vystřelily na druhý okraj stupnice a potom se poslušně vrátily na své původní místo.
Startér zabzučel a lehce otočil motorem. Výfuky vyštěkly a motor kolísavě a neochotně udržoval volnoběh. Chvilku ho tak nechala a potom rukou v pevné rukavici pootočila plynem. Motor vykřikl v uvolněném napětí a výfuky zahrály symfonii pro dva.
S klapnutím byla zařazena první rychlost. Když pouštěla spojku, motorka se pokusila postavit na zadní, ale ona ji klidně přiškrtila a zkrotila. Potom už stroj neměl chuť shodit jí ze svých zad. Světlo prořezávalo tmu a za motorkou se valily roztrhané chomáčky mlhy. Zrychlovala. Rychleji a rychleji. Motorka jako běžící laň uhánějící po temné dálnici, nikde nic, jen dálkové světlo halogenu rozbíjející temnou noc. Ručička tachometru olizuje celé desítky rychlostí a míří stále dál. Soustředěný pohled kupředu, nic jí nerozptyluje. Pneumatiky lepí k asfaltu a vzduch kolem přilby sviští dvousetkilometrovou rychlostí. Adrenalin prosakuje kůží a ona se usmívá. Je jí náramně. Přesně tohle jí chybělo.
Když po několika desítkách minut motor klapal chladnoucím kovem, výfuky praskaly a cinkaly svou nerezovou ódu na radost, a budíky zase čekaly na další probuzení z letargie, ona ležela v posteli, kolem hlavy rozprostřené voňavé vlasy. Usmívala se. Dnes se jí bude krásně usínat. Hezky se projela, a s úsměvem na tváři usíná. Není nad to, udělat si radost jen tak... Sladké sny.