seriál na pokračování 19

***

Dlouhá chodba a dlažba studí do chodidel. Dveře se otevírají a jsem celý v černém. V ruce katana, našlapuji lehce. Soustředěně se rozhlížím a bezhlučně se pohybuji dál. V posledních dveřích se zastavuji. Azazel v rudých šatech mi něco říká, ale nerozumím jí. Natahuje ke mně ruce a v obličeji má obavy.

V tu chvíli explodují všechna okna v budově. Směrem dovnitř. Světlo se láme a groteskně se odráží v duhových barvách na stěny místností. Střepy se zarývají do odhalené kůže a Azazel se pomalu vzdaluje. Její ústa jsou stále němá, avšak stále jimi pohybuje. Když zmizela v dálce haly, ve které jsme oba stáli, tak jediné, co mi ji připomínalo, byl lísteček s jejím písmem, který mi přistál u nohou.

"Alternativní vesmír!", stálo na něm.

Rozběhl jsem se chodbami, a krvavá stopa se za mnou táhla s každým došlápnutím holých chodidel do střepů. Sluhové, různě v rozkladu, se za mnou dívali a nevzrušovala je tato situace. 

Rozrazil jsem dveře ze zámku a oslnilo mě bílé, ba platinové, světlo.

***

Trhnutím jsem se probudil. Tma, pot po celém těle. Rychlá kontrola dveří a ty jsou bezpečně zamčené. 

Eliška vedle mě klidně leží, drží mě za ruku a lehce oddechuje ze svého jemného spánku. V měsíčním světle vypadá nadpozemsky. Jsme v bezpečí. Prozatím. 

Co to mělo znamenat? Pouze sen a nebo vzkaz z druhého světa?

Chytil jsem to krásné stvoření zase o něco pevněji a pokusil se znovu usnout. Ale nešlo to už. V hlavě mi to vrtalo stále.

Nakonec se mi však oči zavřely...

***

Probudil mě šelest. Eliška vedle mě neleží. Sedí uprostřed kuchyně, v ruce má ten lístek z mého snu. "Alternativní vesmír!" na něm stojí a je psán písmem Azazel. 

Něco míchá v hrnci a když slyšela, že jsem se probudil, otočila se a její ústa plná dokonalých zubů se na mě usmívala. "Proletíme se", řekla nevinně. A v tom se otevřela dimenziální kapsa. Přímo uprostřed kuchyně. 

Oblékl jsem se a ona vstala.

"Půjdeme a hned", vzala mě za ruku a udělali jsme krok do temnoty...

***

Plzeň, mokro, déšť. Sedíme v černém fordu Sierra na nějaký ulici. Ona je šťastná, asi se to povedlo. Startuju to auto a rychle se rozhlížím v myslích ostatních lidí okolo, jestli nám hrozí nějaké nebezpečí. Ulice je čistá, nikde žádné stopy po válce, po nepokojích, po upírech.

Co se to děje? Kde to jsme? Jaké je datum? Takhle vypadal svět před pěti lety...

Jedeme, vím že musím auto vrátit Rosťovi. Ani nevím kdo to je, ale vím kde ho najdu. Tváří se, že mě zná. A Elišku taky.

Tenhle svět je děsivý. Všichni jsou přátelští a všichni jsou v pohodě. To nevěstí nic dobrého. Jsem zvyklý na jiná místa.

Zastavujeme na benzínce. Kupuju noviny... 14.8.2011. Skok o pár měsíců dozadu.

V novinách se dozvídám novinky o ekonomické krizi, ale žádné větší pohromy se nekonají.

Co tady sakra budu dělat?

Eliška vypadá spokojeně. Asi to tak chtěla. Uvidíme, co dál...

***