sobota 5. listopadu 2011

seriál na pokračování 20

***

4.11.2011, začínám si zvykat na svět, jaký byl před nepokoji a válkou. Je to celkem prima. Sem tam ukořistím nějaké malé zvířátko a nasytím se. Po upírech, mutantech a tak podobně, tady nejsou žádné stopy.
Dnes jsme s Eliškou vyrazili do města, trocha společnosti nikdy neuškodí. Rozdává úsměvy, je nádherná. Miluju její chůzi, částečně ovlivněnou tím, že se jedná o čarodějku. Nevím na kolik mě okouzlila, na kolik jsem se okouzlit nechal. Je mi krásně. Procházíme ulicemi a podzimní studený vzduch začíná štípat do tváří.

***

Když v tom Elišce ztuhly rysy. Úsměv se vytratil, v očích se objevil náznak obav. Míjel nás chlapík s lehkou nadváhou, kulatými tvářemi a zle se podíval. Chytila mě za ruku a táhla rychle stranou, jako by mě měla chránit. Uklidili jsme se do průjezdu.
Ten muž přešel a Eliška se klepala směsicí vzteku a vzpomínky na chvíle v místnosti v zimním stadionu.
Pochopil jsem. On byl jeden z těch, kdo jí tam držel pro své schopnosti. Tohoto člověka budeme muset ulovit a poslat do druhého světa. Musíme ho vyzpovídat. Pustili jsme se tedy za ním a sledovali ho. I když alternativní realita byla úplně jiná, než ten svět co jsme opustili, tak jí poznal asi hned. Dal se na zběsilý úprk a srážel přitom lidi na ulici. Bez vybavení jsem nechtěl být nápadný. Pronásledovali jsme ho tedy běžnou rychlostí, i když jsem lehce přidal. Nenechám si ho přeci utéct. Rychlý telefonát do Druhého světa a musíme ho nahnat do pasti.

***

Podařilo se. Zloduch je lapen a Eliška se svěřuje, že tu bude ještě jeden. Ten je horší. Jedná se o čaroděje. Lapil ji do svých magických pout a prý cítí, že znovu nabírají na síle. To musíme zatrhnout. Ale nestačím na to sám. Asi to bude chtít tým magicky odolných čarodějů. Snad něco takového v druhém světě máme.
Pokud ne, budu ho muset zlikvidovat. Je celkem jedno jak, ale nedovolím, aby mou lásku tyranizoval někdo svou sprostou mocí. Na to ji miluji až příliš.
Ale nejprve ho musíme vystopovat. Vlastně ani nevíme, kde je. Jen jeho vliv se stupňuje a již nikdy o ní nechci přijít...

***


Žádné komentáře:

Okomentovat