Jednou
Seděla jsi tu a mlčela. Poslouchala co říkám, sem tam se tvé rty pohnuly formujíc slova ve věty. Hladil jsem tvé vlasy a ty jsi naslouchala a zpracovávala každé mé slovo.
Bylo to hezké, milé, nové.
Cítil jsem se tak svěží, měl jsem hroznou chuť tě políbit. Chytil jsem tu tvou rozkošnou bradu a přitáhl si ji blíž k ústům. Nejprve jsi se trochu bránila, ale nakonec polibek proud mých slov zastavil.
Zase jsme se na sebe dívali, hleděl jsem do tvých očí a souvětí ze mě padala jedno za druhým. Chtěl jsem myslet na něco jiného než na polibky. Ale nedalo se to přemoci. Musel jsem tě mít zase a znovu, hladit pramínky vlasů, dotýkat se tvého bříška..
Nechtěl jsem, aby ta chvíle končila, polibky jsem si stále bral jen pro sebe. Sobecky...
I když jsi toho moc nenamluvila, tvůj pohled, tvé oči, vydaly za několik tisíc slov.
Bylo mi hezky...
A další den z toho všeho byla jen hezká vzpomínka a já doufal, že se někdy odehraje znovu.
Možná... ještě jednou...
Žádné komentáře:
Okomentovat