Hezký předvánoční čas všem bláznům a šílencům :-D
Bylo 13. srpna tohoto roku a já seděl v autě mířícím směrem od trajektu do Plzně.
Na telefonu jsem nervozně očekával jakoukoli další zprávu od dívky, jež mě velmi přitahovala. Byl jsem plný očekávání a obav. Zatím jsme se viděli jen párkrát a dost to mezi námi jiskřilo. Ale poslední dny jsme si psali již velmi intimně. Těšil jsem se na naše první setkání, které už nebude pouze kamarádské, ale možná propukne v lásku. Už mi byla velmi blízká a přitom tak moc daleko.
Co když jsem si to jen vysnil? Co když to bere jinak? Co když mi teď už nenapíše, když už jsem se jí naservíroval na stříbrném podnose?
Následujícího večera, 14. srpna, jsem se konečně zabořil do jejích, deštěm smáčených, vlasů a nasál její vůni.
Poprvé nesměle, ale opravdově jsem jí políbil. Už to nebyl kamarádský polibek s rozpaky, už to byl polibek milenecký. Byl jsem v sedmém nebi.
Šli jsme pěšky přes celé město a pak si dlouho povídali, objímali se a drželi za ruce, před jejím domem.
Dnes je 20. prosince. Je to jen 4 dny do dne, kdy Ježíšek nadělí pod stromek dle našich zásluh.
Běží nám krásný pátý měsíc našeho vztahu. I přes některé nástrahy a pomluvy jí miluji stále stejně, jako když jsem jí dal ten první polibek. Seděli jsme ve vypůjčeném autě, objímali se a ona mi dýchala svůj horký dech do tváře... Na ty chvíle nikdy nezapomenu. A děkuji ti, jaká jsi...
Tak a teď povídka. Bude zase trochu zvláštní. Kdo mě zná ví, že tak úplně normální nejsem.
Asi si jí budeš číst ráno a je pro tebe. Ať se ti líbí...
Z temné oblohy se sypou kypré vločky sněhu. Mrtvou krajinou, kde ani lísteček nezůstal viset na větvích, se rozléhá bubnování, tlumené vrstvou bílé pokrývky.
Kopyta honosného zvířete vyhazují gejzíry ledového pokladu do výše, aby se zase pomalu snesl zpátky na zem. Svaly hrají symfonii a při každém pohybu tvoří dokonalý estetický zážitek. Z nozder mu jde pára a jezdec pobízí koně taháním za otěže.
Žena, jedoucí na mladé klisně, odlehčuje v cvalu tím, že stojí na pokrčených nohách. Lýtky svírá krásné kožené sedlo a je horká z námahy v běhu.
Louka je jako bělostné moře, po jehož povrchu letí bájné zvíře.
Žena koni zvolňuje, povolila sevření a pomalu nechává koně dobíhat k chatě. Před vchodem zastavila a z koně stoupá pára a po srsti se leskne pot. Švihnutím sesedla a koně zavedla do stáje, kde ho uvázala a přehodila přes něj deku.
Právě včas. Na příjezdové cestě zaburácel motor cadillacu, který se prodíral sněhem.
Ona, v elegantním jezdeckém kostýmku a v kabátě, na hlavě beranici, on v obleku. Mlčky k ní přistoupil a podal jí růži, kterou vytáhl z vázy na zápraží. Byla omrzlá. Krystalky ledu tvořily plošky a leskla se jak z diamantů. Přivoněla. A pak se na sebe vrhli. Bez skrupulí. Voněla potem koně a její ledové tváře kontrastovali s horkostí jejích ňaděr a klína. Muž už jen těžko skrýval vzrušení a tak vešli do chaty, kde bylo výrazně tepleji.
Cestou do ložnice odhazovali veškeré oblečení tak, jak se jim podařilo ho ze sebe ve spěchu sundat.
Milovali se několikrát, vždy vášnivě a krásně.
Když se začalo šeřit, byl čas k odjezdu. Kůň stále čekal pod dekou ve stáji a auto již dávno také vychladlo.
Oblékli se, na zápraží se naposledy políbili.
A když se o několik hodin později potkali doma, milovali se stejně vášnivě, jako před tím... Jako by se setkali na chatě dva úplně jiní lidé...
Žádné komentáře:
Okomentovat