Miluje ji. Poznal ji asi před rokem, byla nádherná. Plesové šaty jí splývaly s jejími krásnými nohami, útlý pas obepinal kožený pásek a bílá látka působila jak čerstvě padlý sníh. Kontrastovala s tmavě opálenou kůží této krásné ženy. Byla tam s generálem. On, vládce této banánové republiky, si nesl na prsou četná vyznamenání a vykračoval si jako páv se svou ozdobou.
Scházeli ze schodů. Podpatky jejích střevíčků hlasitě klapaly halou a všichni hosté k té krasavici obraceli zrak. Muži i ženy.
Propadl její kráse ihned. Její inteligenci a šarmu v zápětí. Byla tak zábavná, kontrovala v diskusích s tak nonšalantní lehkostí, až se tomu nechtělo věřit.
Během večera ji opustil, aby se věnoval dalším hostům na této oslavě. S tolika se ještě musel potkat. Nechtěl se od ní vzdálit.
Zrovna byl v družném rozhovoru s ministrem financí a téměř na tu ženu zapomněl. Najednou však bylo ticho. Bylo slyšet tlumenou hádku a ona, bohyně krásy, dala generálovi ukázkovou facku. Plesknutí proběhlo celou místností jako elektrický výboj. Generál se rozzuřil a silnou ranou otevřenou dlaní ji poslal k zemi.
Chtělo se mu zakročit, ale byl tu jen hostem z jiného státu. Neměl žádnou moc, žádné právo zasáhnout. Ale u srdce ho bolelo, bodalo.
O pár týdnů později ji viděl znovu. Krásná byla stále, ale pod nánosy makeupu byly patrné stopy ran. Tvrdých. Již nebyla tak veselá, stále vedla konverzaci na úrovni, ale jako by z ní vyprchala část života. I když se smála, její oči byly smutné.
U stolu s občerstvením se potkali poprvé sami. Prohodili pár bezvýznamných frází a potom nevydržel a porušil veškeré společenské konvence. Stočil hovor na událost, která se stala na narozeninovém plese generála. Oči se jí zaleskly slzami, omluvila se a odešla.
Ještě několikrát se potkali, vždy si našli chvilku v nabitém programu a byli spolu někde sami, bokem, povídali si o všem možném i nemožném. Potajmu se dotkli sem tam prstů na ruce toho druhého a jinak na sobě nikdy nenechali nic znát. Každý z nich se potom šel bavit někam jinam, aby nebudili podezření.
Ve své hlavě ale už připravoval plán. Již ji nechtěl vidět s ranami v obličeji, modřinami na rukou, a co je horší, nechtěl cítit bolest v její duši.
On, bohatý obchodník, si pro ni přijde. Do jeho domu. Odveze ji a budou spolu šťastní.
Na jedné oslavě jí řekl, že ji odveze. Aby si sbalila jen věci, které se nedají nijak koupit. Ať je připravená. Jen jí neřekl kdy a jak. Je to tak lepší. Co kdyby jí to vyklouzlo, co by pak dělal generál?
Za necelé tři týdny bylo komando připravené. V noci vtrhli na pozemek diktátora, zneškodnili stráž. Byla zrovna u něj v posteli. Ticho všude v domě, ani na pozemku nezaštěkal jediný pes. Vůbec se nedalo tušit. Jen měsíc pokojně osvětloval generálovu ložnici, když tam vtrhli černí zakuklenci. Tiše, aby se neprobudil ho obestoupili a pak se na něj vrhli. Hned se sápal po pistoli, ale neměl sebemenší šanci. A ona, bez makeupu, s modrožlutým obličejem se na něj podívala, usmála se, a uřízla mu jeho chloubu...
Z pokoje si vzala malý kožený kufřík plný věcí po rodině. Ještě plivla směrem, kde tušila tu zrůdu, nyní křičící v agonii a nastoupila do jednoho ze čtyř vrtulníků, které se neslyšně snesly na velkou zahradu za domem. Komando se sbalilo a odletěli. Teprve ve vrtulníku jí poprvé objal a stydlivě políbil. Ona se na něj vášnivě přisála a nechtěla ho již nikdy pustit.
Dnes už je to jen šedá vzpomínka, kterou připomíná jen malá jizva v obočí té krasavice. Je nyní matkou.
A v obýváku na zdi visí obrázek s její rodinou před domem, který generál vypálil do základů před tím, než si ji odtáhl do svého sídla...
Během večera ji opustil, aby se věnoval dalším hostům na této oslavě. S tolika se ještě musel potkat. Nechtěl se od ní vzdálit.
Zrovna byl v družném rozhovoru s ministrem financí a téměř na tu ženu zapomněl. Najednou však bylo ticho. Bylo slyšet tlumenou hádku a ona, bohyně krásy, dala generálovi ukázkovou facku. Plesknutí proběhlo celou místností jako elektrický výboj. Generál se rozzuřil a silnou ranou otevřenou dlaní ji poslal k zemi.
Chtělo se mu zakročit, ale byl tu jen hostem z jiného státu. Neměl žádnou moc, žádné právo zasáhnout. Ale u srdce ho bolelo, bodalo.
O pár týdnů později ji viděl znovu. Krásná byla stále, ale pod nánosy makeupu byly patrné stopy ran. Tvrdých. Již nebyla tak veselá, stále vedla konverzaci na úrovni, ale jako by z ní vyprchala část života. I když se smála, její oči byly smutné.
U stolu s občerstvením se potkali poprvé sami. Prohodili pár bezvýznamných frází a potom nevydržel a porušil veškeré společenské konvence. Stočil hovor na událost, která se stala na narozeninovém plese generála. Oči se jí zaleskly slzami, omluvila se a odešla.
Ještě několikrát se potkali, vždy si našli chvilku v nabitém programu a byli spolu někde sami, bokem, povídali si o všem možném i nemožném. Potajmu se dotkli sem tam prstů na ruce toho druhého a jinak na sobě nikdy nenechali nic znát. Každý z nich se potom šel bavit někam jinam, aby nebudili podezření.
Ve své hlavě ale už připravoval plán. Již ji nechtěl vidět s ranami v obličeji, modřinami na rukou, a co je horší, nechtěl cítit bolest v její duši.
On, bohatý obchodník, si pro ni přijde. Do jeho domu. Odveze ji a budou spolu šťastní.
Na jedné oslavě jí řekl, že ji odveze. Aby si sbalila jen věci, které se nedají nijak koupit. Ať je připravená. Jen jí neřekl kdy a jak. Je to tak lepší. Co kdyby jí to vyklouzlo, co by pak dělal generál?
Za necelé tři týdny bylo komando připravené. V noci vtrhli na pozemek diktátora, zneškodnili stráž. Byla zrovna u něj v posteli. Ticho všude v domě, ani na pozemku nezaštěkal jediný pes. Vůbec se nedalo tušit. Jen měsíc pokojně osvětloval generálovu ložnici, když tam vtrhli černí zakuklenci. Tiše, aby se neprobudil ho obestoupili a pak se na něj vrhli. Hned se sápal po pistoli, ale neměl sebemenší šanci. A ona, bez makeupu, s modrožlutým obličejem se na něj podívala, usmála se, a uřízla mu jeho chloubu...
Z pokoje si vzala malý kožený kufřík plný věcí po rodině. Ještě plivla směrem, kde tušila tu zrůdu, nyní křičící v agonii a nastoupila do jednoho ze čtyř vrtulníků, které se neslyšně snesly na velkou zahradu za domem. Komando se sbalilo a odletěli. Teprve ve vrtulníku jí poprvé objal a stydlivě políbil. Ona se na něj vášnivě přisála a nechtěla ho již nikdy pustit.
Dnes už je to jen šedá vzpomínka, kterou připomíná jen malá jizva v obočí té krasavice. Je nyní matkou.
A v obýváku na zdi visí obrázek s její rodinou před domem, který generál vypálil do základů před tím, než si ji odtáhl do svého sídla...
Žádné komentáře:
Okomentovat