Je jeden den po nadílce Mikuláše a je to téměř rok, co jsem naposledy napsal. Je čas obnovit mou terapeutickou pomůcku a napsat zase něco o životě, jaký by možná měl a možná také neměl být...
Sice jsem napsal povídku, ale nehodí se jí zveřejnit, jelikož už by bylo až příliš pochybováno o mém (ne)zdravém rozumu, pustíme si nějakou hezkou, pozitivní a veselou píseň a pro dnešek se rozloučíme. Zítra to zkusím znovu...
Hare kršna voe... trosku optimismu do té mizérie který říkaj život...
OdpovědětVymazat