Nechtěl jsem to zveřejňovat, ale vlastně proč ne... Obrázek v hlavičce téhle stránky je nyní více než aktuální a píšu blog zpoza zdí blázince...
Tady je dnešní povídka a včera jsem ještě napsal jednu, kterou ale nezveřejním, protože se to tak nějak nehodí. Možná časem...
Tak si užijte čtení a budu rád za komentáře...
Sebevražda není řešením
Oprátka se houpe na trámu a já pod ní sedím na stoličce.
V ruce držím láhev whiskey a kouřím. Vedle nohy posezení se množí
nedopalky a já přemítám. O životě, o budoucnosti. Nevidím, že by můj život měl
nějaký další smysl.
Hladina v lahvi naráží na stěny a cinkavý zvuk probouzí
mou chuť k pití. Znovu zvedám dno ke stropu a nechávám ten oheň vstoupit
do krku a později i do žaludku.
Na stole leží ještě revolver. Nějak se nemůžu rozhodnout,
kterou variantu si nakonec vyberu.
Muzika z auta, které parkuje v téhle stodole, mě
uklidňuje. Nedopalek letí na zem a stále nejsem rozhodnutý. Oprátka a nebo
beretta? Tak který z těchto dvou přátel, budou průvodci na cestu? Který
z nich bude mapa, která povede moje kroky?
Co se to vlastně se mnou poslední dobou děje? Proč je
budoucnost tak rozmazaná? Nemá ani patrné kontury?
Zippo zapalovač tupě zazvoní a jiskra rozžehla plamen. Konec
cigarety zažhne a konec plamínku zmizí v tabáku.
Plíce sípou pod náporem spalin a v žilách se mi
rozprostírá nikotin.
Zapíjím čistou žitnou a pořád na to nemůžu přijít, nemohu se
rozhodnout, jestli pistole a nebo oprátka bude to pravé.
Všechno pomalu ztrácí smysl. Takhle už nejde dál žít.
Další cigareta za mnou a já se zvedám. Stoličku posunuji
blíž k oprátce, ale zároveň beru do ruky lesklou zbraň, která to všechno
může vyřešit mnohem rychleji…
V lahvi už mnoho nezbývá, nebude lepší čas na rozmyšlenou.
Klopím do sebe zbytek ze skleněné, lesklé nádoby a tenkým hrdlem naposledy
zabublá zlatavá tekutina. Hotovo. Rozhodnuto.
Lahev odhazuji do kouta a dívám se na pistoli. Ta bude až
poslední možnost.
Oprátka visí lákavě na trámu a v lehkém vánku se pohupuje
sem a tam. Dívám se na ní zálibně, alkohol mi koluje v žilách a vím, že
jsem se rozhodl správně.
Teď, udělám to teď a už to nebudu odkládat.
Otevírám kufr od auta a milence své ženy tahám lechce
omráčeného ven. Beru ho na záda a stavím na stoličku. Celkem drží vzpřímeně,
oprátku mu nasazuji na krk a v rychlosti podkopávám stoličku…
Jen hekne a za pár minut je po všem. Nezlomil si vaz…
Beru pistoli a uklízím jí. Dopis na rozloučenou napsal hezký
Žádné komentáře:
Okomentovat