seriál na pokračování 17

***

Nakonec jsem nenasytně ulovil oba zbývající upíry. Nyní je mi skvěle. Zase plný sil a tkáně se opravují téměř samy. Nasedám do svého vozu a vyrážím dál. Má společnice se vzadu pomalu začíná vrtět, asi se probírá. Brzy budu muset zastavit a vyjasníme si, jak to bude mezi námi fungovat. Zda se přidá a nebo si půjde svou cestou. Míjíme nějakou usedlost, viditelně vyhořelou, takže tam nikdo nebude. Výborně. Zajíždím na dvůr a zhasínám motor. 

***

Po důkladné kontrole objektu se vracím k autu. Bojovnici vytahuji ven a dávám jí prostor ke konverzaci. Dívá se na mě bojovně, ale už tuší, že nejsem žádné máslo. Dává si pozor.
"Co po mě chceš?" Táže se.
"Nic po tobě nechci, jen by se mi hodil průvodce světem, který jsem opustil a po nějaké době jsem do něj byl uvržen zpátky", kontroval jsem.
"S upírama se nebavím", uzavřela posměšně a odplivla si.
"Nejsem upír, to už bys tu asi dávno nebyla, potřebuji jen informace a ty mi je můžeš dát. Ale nechci vězně, chci parťáka," odpověděl jsem jí s náznakem kyselosti ve svém výrazu.

***

Uvidím, jestli získám její důvěru. Zatím jede se mnou. Povídáme si. Je to příjemná konverzace. Vrátil jsem jí zbraně a tak trošku se modlím, abych jí je zase nemusel sebrat.
Chce zastavit. Sjíždím z cesty a ona zabíhá jak šelma do lesa, aby se vyprázdnila. Po chvíli slyším trošku ruchu. Však ona si poradí. Necítím ve vzduchu nic jiného, než zvířecí krev. Donesla dva králíky. Bude pečínka. Oba vysávám a ona zakládá oheň, asi to nebude jíst syrové. Pečené maso jsem neměl věky. Docela se i těším.

***

Relaxuji s plným žaludkem. Konverzace příjemně zkracuje čas a rozhodli jsme se tu zůstat přes noc. Když už oheň dohoříval a já se chystal usnout, postavila se přede mě. Již beze zbraní, které si předtím uložila v autě. Chvilku tak postávala a prohlížela si mě. A pak se na mě vrhla. Jen tak tak, že jsem si stihl sundat oblečení, již přede mnou stála nahá a já se bořil do jejího klína. Dlouho jsem nebyl se ženou tímto způsobem. Užíval jsem si to. Pravá romantika. Les, hvězdy, doutnající popel v ohništi. Bylo to krásné. Na chvilku jsem zapomněl na celý svět.

***

Když jsme vedle sebe leželi v trávě, pomalu jsem usínal. Smysly jsem měl otupělé ze sexu a přítomnost ženy po svém boku byla příjemná. Přestal jsem být ve střehu a to se mi mělo vymstít. Právě ve chvíli, kdy už mozek nabíhal do spánkového režimu, ucítil jsem slabý pohyb. Nevěnoval jsem mu pozornost. Ale když cinklo ostří katany o kamínek v trávě, probral jsem se právě včas, abych odvrátil útok, kdy mi moje nová známá chtěla useknout květák. Jednou rukou jsem chytil ostří katany, druhou její ruku na rukojeti a bez větší námahy švihl katanou proti ní. Podřízl jsem ji jako podsvinče. Krev po mě stříkala a já, co jsem mohl, to jsem polykal. Byla vydatná. Proč to ta děvka chtěla udělat nevím, ale jisté je, že to byla po sexu dobrá svačinka.
Nikdy nevěř mutantní holce z ruska. Tak to je.

***

Umyl jsem se v potoce a vyrazil na cestu. Co mě ještě čeká v praze? Najdu svou rodinu? Podívám se za "rodinou" do druhého světa? Kde je Azazel? A co se mnou prováděli v té anglii? Spousta otázek. Jediné co vím teď, že jsem zpátky ve formě, mám velký bourák a pomalu musím začít myslet na jiné věci, než primární zajištění své existence...

***