Zamyšlení na neděli

Už dlouho jsem to cítil. Dlouho jsem nad tím přemýšlel, Není potřeba se zabývat maličkostmi. Velcí lidé někdy žili velmi asketicky. Můžu být nádoba. Prázdný, bez pocitů, bez toho, abych se bál, abych byl šťastný, prostě jen přijímat věci jak jsou, bez emocí, dneska jsem si pustil film a hodně jsem si z toho vzal. Logika není ani dobrá, ani špatná. Logická rozhodnutí jsou jen vyústěním vjemů. Nemusí mít žádný přívlastek, jestli se jedná o dobro a nebo o zlo. Bez emocí...
Bohužel ten film skončil happy endem. Ale kdo ho chtěl... Romantická stvoření, která si myslí, že morálka je nad logiku. Když nebudu nikoho klamat, když se budu chovat správně, tak přece jednám morálně, a když k tomu připojím ještě logiku, musí to všechno krásně fungovat.
Možná se právě rodí monstrum. Kolikrát monstra převálcovala své stvořitele? Frankensteina? Doktora Moreaua?
Srdce z kamene neznamená, že je někdo zlý. Jen nejedná pudově, ale podle logiky.
A já si nasadím přívětivou masku. A bude mi dobře. Schovaný a pracující. Chtěli jste univerzální monstrum, které jen pracuje. Tak je tady.

Už na nějakých táborech byl nápis, práce osvobozuje. Takže buďme svobodní...

Když...

Když...

Když ležel jsem poprvé vedle tebe,
Když potkala se má ruka s tvou,
Když oči mžouraly do nebe,
Musela jsi hned být mou.

Když tvá drobná ústa políbil jsem lehce,
Když jazykem jsi pronikla do těch mých,
Když viděl jsem jak pravidla porušit se nechce,
Já nechtěl být sakra žádný mnich.

Když uviděl jsem tvá ňadra krásná,
Když bradavky stiskly zuby mé,
Když nahota už byla jasná,
Nechali jsme žít sny své.

Když pak klínem naproti jsi šla,
Když rozkrok jsem ti tisknul prsty,
Když byla jsi pak chvíli na mě zlá,
Já ochutnal šťávu tvou ústy.

Když naše těla se pojila na lůžku,
Když jsi hlesla abych tě píchal,
Když udělal jsem si tuhle zkoušku,
Rozum pořádně se mi míchal.

Teď už žádné když není,
bylo a je pryč.
Jak se všechno rychle změní,
když už neovládá nás chtíč.